Prokletí věčné nespokojenosti

Naše očekávání jsou mnohdy provázena kolotočem zklamání, z jehož sevření není snadné se osvobodit. Život musíme vnímat pozitivně, jinak se budeme jen bezmocně trápit.

Blízké okolí i společnost nás učí žít předem nalinkovaný život. V důsledku toho si pak vytváříme příliš konkrétní očekávání a svět kolem sebe vnímáme v přísných a neměnných škatulkách. Vše je v pořádku, ovšem jen do chvíle, kdy se nová životní okolnost začne vymykat tomu, na co jsme byli doposud zvyklí. Nedokážeme-li se nad nečekanou či nepříznivou realitou povznést a rezignujeme na snahu vidět v událostech nějaký smysl, staneme se přítěží nejen pro sebe, ale i pro své okolí.

Když najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede.

Jednou z těch, kdo kolem sebe v poslední době šíří negativní emoce a výčitky, je má kamarádka Ingrid. Před několika měsíci přišla o práci a během krátké doby upadla do zvláštního stavu apatie. Nepřestala se stýkat se svými blízkými, nerezignovala na život a na to, co má ráda. Pouze se bezmocně uvěznila v pasti svých očekávání.

Najít práci v jejím úzce zaměřeném oboru není úplně snadné, takže nabídky dlouho nepřicházely a reálně hrozilo, že se dostane do finančních problémů. Naštěstí se v okamžiku, kdy se tento zlomový bod přiblížil, konečně uvolnila stejná pozice v jiné firmě. Vše vypadalo nadějně. Jenže v jejích očích šlo o méně významnou firmu, která poskytovala znatelně méně benefitů a především méně peněz. A to byl pro Ingrid zásadní problém!

Když se ocitneme v pasti věčné nespokojenosti, musíme nekompromisně opustit zažitou představu, podle níž má náš život pokračovat v naprosto stejných kolejích jako doposud.

Při každém dalším setkání jsem byl zaplaven zoufalým výčtem toho, jak je nový zaměstnavatel v tom či onom horší, jak jedná neférově a jak je téměř vyloučené, že by v dohledné době dostávala stejné peníze, jako dříve. Nářky a výčitky naprosto utlumily radost z toho, že má novou práci, která ji zachránila před pádem do finanční propasti.

Stále jsem přitom měl před očima dlouhé měsíce, kdy si Ingrid naopak stěžovala, že o novou práci ani nezavadí. Její náladu tehdy nezlepšovala ani skutečnost, že měla najednou spoustu volného času. Každé ráno po probuzení se mohla věnovat všem oblíbeným aktivitám, které do té doby – právě kvůli nedostatku – času odsouvala do pozadí. Celé roky hovořila o tom, že by chtěla fotit na zakázku, ale že kvůli práci nemůže. Nyní ovšem nemohla také…

Beznadějně se uzavřela do kruhu bezmoci a vlastní nemohoucnosti. Dříve kvůli práci neměla čas na focení. A když pak naopak práci neměla, zoufale po ní toužila, aby měla stabilní zázemí. Až budu mít práci, konečně se budu v klidu věnovat focení, slýchával jsem ještě nedávno. Nyní má práci, je nespokojená a nefotí. Přestože má více času a není ve stresu jako dříve… Stále se bezmocně ztrácí ve víru výčitek, aniž by se pokusila na vše nahlížet jinak. Jak jí vysvětlit, že energii, kterou utápí v propasti výčitek, by mohla věnovat právě svému milovanému focení nebo jiným koníčkům?

Život není přímočarý a klade nám do cesty různé překážky a životní zlomy. Proč? Nové překážky můžeme překonávat a učit se být schopnějším a sebevědomějším člověkem. Nečekané životní zlomy nám zase nabízejí jedinečnou příležitost opustit naše zajeté koleje a vydat se jinou, zajímavější cestou.

Když se ocitneme v pasti věčné nespokojenosti, musíme nekompromisně opustit zažitou představu, podle níž má náš život pokračovat v naprosto stejných kolejích jako doposud. Je třeba se na všechno podívat z jiné perspektivy. Na všem je možné najít něco pozitivního! Ani špatně placená práce by nám neměla kazit náladu více, než je nezbytně nutné. Své dny si snadno můžeme zpříjemnit jinými drobnými radostmi. Nesmíme všude vidět jen neřešitelné problémy.

Život není přímočarý a klade nám do cesty různé překážky a životní zlomy. Proč? Nové překážky můžeme překonávat a učit se být schopnějším a sebevědomějším člověkem. Nečekané životní zlomy nám zase nabízejí jedinečnou příležitost opustit naše zajeté koleje a vydat se jinou, zajímavější cestou.

Už jen díky docela nepatrnému odhodlání a píli můžeme začít měnit malé věci, které se postupně spojí v jednu velkou změnu našeho životního postoje a očekávání. Nenápadná změna životní rutiny (například vstávat o 20 minut dříve a vyhnout se tak každodennímu dobíhání autobusu) nebo splnění neustále odkládaných předsevzetí (každý den 15 minut cvičit) nás zaručeně dokáže pozitivně natolik naladit, že začneme být mnohem úspěšnější i v jiných činnostech.

A hlavně – místo toho, abychom své nejbližší zahrnovali negativní energií, je můžeme svým vnitřním klidem a odhodláním motivovat k tomu, aby se vydali v našich stopách. Vyzkoušejme to už zítra!

Foto: Adobe Stock