Láska napříč kontinenty: Všechno jednou končí, aneb jak jsem si opět nechala zlomit srdce

Minul nás První Máj, den zaláskovaných párů líbajících se pod třešněmi. Tento „Máj lásky čas“ jako kdyby zosobnil můj vlastní milostný život. A ač už jsem ten smutný příběh nechtěla moc vyprávět, je na čase jej pořádně ukončit.

Story o tom, jak jsem našla lásku za velkou louží, už znáte – tak si poslechněte i její další část, která vypráví o tom, jak jsem opět skončila sama se zlomeným srdcem. Muž, do kterého jsem byla zamilovaná, se se mnou rozešel přes zprávu na online chatu. Ještě na konci ledna jsem se bála, že je to start nějaké hnusné tradice. Ale dnes jsem už tu realitu přijala jako důležitou životní zkušenost. A i když bychom si měli užívat krásných nových začátků a něžných lásek, je podle mne důležité mluvit i o láskách, které už nadobro skončily.

To, co začalo jako výjimečné přátelství dvou lidí z různých koutů světa, se změnilo na ultimátní milostnou story, která konkurovala romantickým hollywoodským trhákům. Ani se mi tomu nechtělo věřit, ale bylo to tak. Muže, kterého jsem poznala přes internet (!), jsem hned dvakrát minulý rok navštívila v jeho rodném městě a několik měsíců s ním žila pod jednou střechou.

Takhle následovat své srdce přes půl kontinentu se mnohým čtenářům mého příběhu zdálo naprosto zcestné, ale věřte mi, mě na tom v té chvíli (a ani teď) nepřijde nic špatného – právě naopak.

Takhle následovat své srdce přes půl kontinentu se mnohým čtenářům mého příběhu zdálo naprosto zcestné, ale věřte mi, mně na tom v té chvíli (a ani teď) nepřijde nic špatného – právě naopak. Bylo to neuvěřitelné štěstí, které mne naplňovalo od hlavy až k patě. A samozřejmě, dobrodružství, na které nikdy nezapomenu. Když jsem se ale po svém druhém pobytu v USA vrátila zpátky do Prahy, všechno to navždy skončilo.

Místo ve skříni na konci světa

Nebylo to kruté překvapení – nepřišlo to ani ze dne na den. Tahle „rozchodová“ fáze nám dvěma zabrala celý leden. Už si ani nepamatuji, kolik nocí jsem proplakala, kolikrát jsem ho prosila, aby se mnou mluvil, abychom se to pokusili nějak všechno napravit… Nemělo to smysl. Moje poslední slova k němu byla hořká, plná zoufalého hněvu a smutku. Když máte zlomené srdce, je velmi těžké nějak rozumně formulovat slova. Ale dodnes si myslím, že bych mu lépe své „sbohem” v takové chvíli ani říct nedokázala.

Od té doby, co jsem se vrátila z USA a četla své starší příspěvky na svém anglickém blogu, jsem zjistila, že jsem na něj téměř nepsala o žádných svých zážitcích z Ameriky. Ultimátní láska Češky a Američana – téměř ani řádka. Asi jsem podvědomě měla strach, že když to udělám, někdo si NĚČEHO všimne a upozorní mne, že na tom našem vztahu skutečně není něco v pořádku. Když se ohlížím na všechno, co jsme spolu prožili, možná jsem to mohla všechno předvídat, ale moje zklamání by to rozhodně nezmenšilo.

Když se ohlížím na všechno, co jsme spolu prožili, možná jsem to mohla všechno předvídat, ale moje zklamání by to rozhodně nezmenšilo.

Všechny krásné vzpomínky se mi od konce našeho vztahu pokřivily do podivně zlověstných obrazů a už ani nevím, co bylo skutečné, nebo falešné. Poprvé v životě jsem věřila tomu, že jsem potkala svou velkou lásku. Nedokážu spočítat, kolikrát mi řekl, že mne miluje, že se mnou chce žít, že si mne chce dokonce i vzít. Bylo to až příliš krásné.

Vymýšleli jsme, co společně podnikneme toto léto, plánoval mne navštívit v mém městě. Předtím, než jsem se měla vrátit do Čech, mne přesvědčil si v jeho bytě nechat pár svých věcí. A až se k němu budu zase vracet, aby to byl návrat domů. Bylo to jen malé gesto, ale vehnalo mi slzy do očí – místo ve skříni na druhém konci světa mi prostě nafouklo srdce na desetinásobek.

Nepříjemný zmatek

Muž mého srdce mi ale často motal hlavu nepříjemným zmatkem. Dnes už nevím, kolikrát odstrčil mou ruku, když jsem se jej chtěla dotknout. Kolikrát uhnul, když jsem jej chtěla políbit. Ta jeho chladná stránka mne děsila a naplňovala smutkem – nevěděla jsem, co s tím dělat. Když jsem se jej ptala, jestli je něco špatně, hned mne ujistit, že mne miluje a všechno je tak, jak má být. A i když jsem se trápila obavami a zmatkem, rozhodla jsem se mu věřit a zaměřila se na všechno, co nám dvěma činilo radost a štěstí.

Dnes už nevím, kolikrát odstrčil mou ruku, když jsem se jej chtěla dotknout. Kolikrát uhnul, když jsem jej chtěla políbit. Ta jeho chladná stránka mne děsila a naplňovala smutkem – nevěděla jsem, co s tím dělat.

A tak to přišlo. Tři měsíce jsme společně žili pod jednou střechou a já se musela vrátit zpátky do Čech. Oba dva jsme měli povinnosti – dobře to všichni znáte, „důležité věci” jako práce a vydělávání peněz. Já jsem na konci prosince zahájila nový lov na práci a můj muž mi velmi chyběl.

Vztah jako domeček z karet

Uběhly Vánoce a Silvestr a všechno se začalo rozpadat jako domeček z karet. Muž mého srdce už najednou neměl tolik času, aby si se mnou volal, nebo psal na chatu. Zprvu jsem se snažila přesvědčit sama sebe, že je to jen moje představivost a všechno je v pořádku. Když jste ale ve vztahu na dálku, nic jiného než chat a videohovor vás s vaší milovanou osobou nedokáže propojit. Pro mne bylo největší odměnou na konci dlouhého dne spatřit aspoň na chvíli jeho tvář na displeji mobilu. Ale on najednou neměl čas.

Když jsem mu nenapsala já, nenapsal ani on. Začala jsem se stydět za každou zprávu, kterou jsem naťukala do společného chatu, protože mi dával okatě najevo, že nemá čas. Ztrácela jsem ho postupně ze svého života. Člověka, kterého jsem „vídala” a komunikovala s ním poslední půlrok každý den, tu najednou nebyl a nechtěl být. Chtěla jsem naši situaci řešit a zjistit, co se děje – ale dostala jsem odpověď, že jsem pro něj příliš depresivní a netěší ho si se mnou psát. A i když jsem slíbila, že se budu „chovat veseleji” a změním svůj přístup, to rostoucí ticho mezi námi už nic nezastavilo.

„Miluji tě” v našich zprávách a veškeré komunikaci bylo vystřídáno slovem „Promiň”.

„Miluji tě” v našich zprávách a veškeré komunikaci bylo vystřídáno slovem „Promiň”. Zabralo mu to ještě nějaký ten čas, než mi napsal, že už mne dlouho nemiluje a chce, abychom se rozešli. A já to vzdala. Bylo to příliš bolestivé a já se styděla za to, že jsem byla tak hloupá a naivní. Až příliš se to podobalo konci mého předchozího vztahu a zanechalo mne to zkroucenou v klubku bolesti a zmatku. Online rozchody jsou teď asi novým trendem mezilidských vztahů.

Nejsilnější člověk, kterého znám

Týdny poté jsem měla pocit, jako kdyby všechno, co mi bylo řečeno, byla jen hrozná lež – nebo ještě hůř, krutý vtip. Ale lidé se mění a stejně tak i to, co sami chtějí. A stejně tak jak se změnil a posunul on, musela jsem se ze zbytků svého rozpadlého snu zvednout i já. Od té doby uplynulo hodně vody a vzpomínky vyprchaly. Člověk, který byl po dlouhé měsíce mým nejlepším přítelem a se kterým jsem byla každý den v kontaktu, zmizel a zanechal po sobě hlubokou díru.

Dlouho jsem se cítila zničeně a ublíženě. Ta bolest pro mne byla až neskutečná. Uplynulé měsíce mne ale naučily, že tu díru můžu zaplnil něčím jiným. A to bylo sama sebou. Zjistila jsem totiž, že jsem ten nejsilnější člověk, kterého znám.

Dlouho jsem se cítila zničeně a ublíženě. Ta bolest pro mne byla až neskutečná. Uplynulé měsíce mne ale naučily, že tu díru můžu zaplnil něčím jiným. A to bylo sama sebou.

Přeletěla jsem totiž celý svět! Naučila se plynule a bez problémů hovořit druhým jazykem a dnes mi angličtina nečiní jediný problém. Potkala jsem spoustu nových lidí a zamilovala si je. Tvrdě jsem pracovala, cestovala a viděla překrásné věci. A i když mi muž, o kterém jsem si myslela, že je láskou mého života, zlomil srdce? Nevadí. Stalo se to mně, i mnoha dalším. Každá bolest jednou odezní a já to přežiju. I bez lásky mohu pořád zažívat dobrodružství. A protože mám především nejraději sama sebe, hodlám se ctít, pečovat o sebe, pracovat a dělat si drobné radosti každý den. Protože o tom ten život přeci je.

Chirurgický řez

Co je dnes s mým bývalým? Nemám tušení – je přeci jen na konci světa. A jestli by náhodou on chtěl být v kontaktu… Tak na to mám jednoduchou odpověď – já nechci. Sice jsem se z nešťastné lásky dokázala vyléčit, ale nejsem zcela dokonalý člověk.

Protože mne má bývalá láska vyřízla krutým způsobem ze svého života, chirurgickým řezem jsem se odřízla i já od ní. Na internetu, kde jsme se my dva „setkali” mne už nemůže najít. Ani online, či osobní setkání nás dva už rozhodně nečeká. Neříkám, že je to geniální a zrovna dospělé řešení. Myslím, že by mne za to ani nikdo z vás rozhodně nepochválil. Ale v té chvíli, kdy jsem to udělala, jsem to takto sama cítila a potřebovala.

Tedy když máme ten květen a pomalu se k nám plíží léto, obejměte svou lásku – a milujte i sami sebe. Život je jen jeden a měli byste si jej hlavně užívat vy sami. Děkuji za čtení, za podporu mých přátel a rodiny, kteří nade mnou nezlomili hůl, když jsem měla těžké dny. A jestli vás ten příběh rozesmutnil, doufám, že aspoň jeho konec vás trochu napumpoval nadějí.

Foto: se souhlasem Veroniky Doleželové

Neznáte náš příběh? Za svou láskou ze seznamovací aplikace Tinder jsem letěla 5 tisíc mil, vyzkoušela jsem si vztah na dálku, o našem ultimátním rande psala média po celém světě a díky tomu nás kontaktovali lidé z Tinderu a umožnili nám si rande zopakovat. Celý příběh najdete pod tagem Tinder rande života.