Jak půlroční Matylda na filmovém festivalu okouzlila hlavní hvězdu Russella Crowa

Chtěla jsem vám sice tentokrát vyprávět, jaké to bylo na naší první dovolené u moře, ale stala se věc, která už nepočká. Jsem tak strašně dojatá nebo hrdá (nebo nevím, jak to jinak říct), ale tohle člověk prostě nevymyslí. To, že miminka jsou roztomilá, jsme si už řekli. To je holý fakt. Ale že naše Matylda okouzlí „starýho dědka“ natolik, že se z toho stane nejsledovanější událost filmového festivalu v Karlových Varech? To by mě ani ve snu nenapadlo.

Blížil se filmový festival. Každoroční sledovaná událost, kam míří většina novinářů nejen z Prahy. I my. Můj zaměstnavatel je navíc hlavní mediální partner, a to už dvacet let. Takže když přišla zpráva o hlavní hvězdě, tak jsem hned doma hlásila, že Matylda se slavným Gladiátorem musí mít fotku. Bez toho z Varů neodjedeme.

Ještě jsem si říkala, co asi paní Uljana Donátová, která má už sto let na starosti právě média, bude říkat na to, až ji požádám o chvíli s Russellem, že by mohl Matyldu na fotku podržet v náručí. Berte mě s rezervou, dělám tyhle vtípky ráda, nemyslela jsem to vážně, i když paní Donátová se na chvíli zarazila.

Matylda netušíc, kam ji její rodiče zase táhnou, a navíc na deset dní, byla jako vždy usměvavá a nadšená, protože s námi jela její babička Peťka z Moravy, která umí snad všechny ty dětský písničky. Takže ji miluje. Musela si zvyknout na to, že je pořád venku, denní spinkání se odehrávalo v kočárku a často v zázemí hotelu Thermal, kde se nachází naše redakce. Díkybohu nic nenamítala.

Půlroční oslavenec

Prvního července, kdy slavila své půlroční narozeniny, jsem ji náležitě vyšňořila do krásných námořnických šatiček, které se mi po šesti letech vrátily. Kdysi jsem je koupila holčičce své kamarádky, odnosila je ona, pak její sestřička a teď je má Matylda. Jsou boží, kupovala jsem je tehdy někde v Chorvatsku. V této róbě jsem plánovala naší půlroční fotografii na červeném koberci do alba.

Miláček hezky oddychoval v kočárku, zatímco Russell Crowe měl tiskovou konferenci v jednom ze sálů hotelu. Náš tatínek tam byl a natáčel konferenci živě, my jsme byly jeho doprovod. Dal Peťce echo, že Russell nepůjde do sálu hlavní cestou, ale naším zázemím. Byli tam nastoupení všichni, aby hvězdu zahlédli… Jenže to byla opravdu taková pikosekunda, že ho Peťka nestihla ani vyfotit.

Upřímně, já na tohle moc nejsem. Možná kdyby to byl Brad Pitt, tak tam stojím taky, ale vzhledem k tomu, že vlastně nejsem žádná velká fanynka (nikoho), tak jsem to neprožívala. Nicméně čas běžel, dcerka krásně spala, a zrovna když se probouzela, tak akorát skončila ta zmiňovaná tisková konference a on opět procházel naším zázemím.

Russell Crowe jako gratulant

A teď si to představte. Zvedám miminko z kočárku, dělám: „Ťuťuňuňu miláčku, dala sis dlouhého šlofíčka, maminka ti hned dá ňaminku haminku…“ A najednou je tam opět nastoupený dav zaměstnanců festivalu čekající na Russella. Peťka připravená s telefonem, on prochází svižným krokem, Peťka pomalu vypíná telefon, že to zas nestihla, a já na ni rychle pokřiknu: „Nepřestávej točit, půjde po těhle schodech dolu, nemůže odejít jinudy!“

Čerstvě probuzená Matylda čučí do nějakých světýlek. Russell jde po schodech dolů, Matylda ho ignoruje, světýlka jsou zajímavější, a on… Jí mává?! Tak jdu blíž ke schodům a ukazuju dítěti slavnou hvězdu, otáčím s ní směrem k němu, ale ona stále hledá světýlka. Tak Gladiátor nelenil, a byť už je ve věku s pupíkem větším, než byl můj těhotenský, svižně vyběhl schody nahoru a pomalu se blížil k Matyldě. Ta se normálně na každého směje od ucha k uchu, ale na něj hleděla jako na zjevení, bez úsměvu. Došlo mi, že Crowe má plnovous a ten ona nikdy neviděla…

Bylo to milé, říkal jí, jak je roztomilá, já mu rychle začala vykládat, že je jí dneska půl roku a má šatičky na červený koberec. Bylo to tak přirozený, tak milý, že se mnohým dámám zaleskly slzičky v koutcích očí, minimálně naší babí určitě. Ta to chudák celá rozklepaná točila na ten svůj zastaralý telefon.

Trvalo to podle mě celé minutu, možná dvě. Russell pak běžel dál, nadopovaný vysokou dávkou roztomilosti. Jakmile odešel, přišel Honza. Nevěřil vlastním uším, když mu to začala celá redakce vyprávět. Prej: „A já nespěchal, hezky jsem si tam motal svoje kabely od kamery…“

Každopádně video od Peťky se povedlo a vydalo se hned u nás na Novinkách a byl to nejčtenější článek toho týdne. Matylda se tak stala hvězdou Varů. Já se dmula pýchou. Tohle předčilo veškerá má očekávání. A můj vtípek s fotkou najednou nebyl tak blbej, co? (smích)

Ten den ji lidé poznávali na ulici, tedy na kolonádě. Vidíte, jak koukají do mobilů, pak se podívají na mimino, zpátky do mobilů… Bylo to hezký. A další dny její hvězda jen stoupala.

Zjistili jsme, že někteří už ji sice hned nepoznali, protože samozřejmě měla jiné než ty signifikantní námořnické šatičky, ale článek četli a video také viděli. Například Matěj Hádek. Ten se nad ní rozplýval, protože se sám nedávno stal otcem, tudíž ho všechna miminka dojímají. A když jsem začala říkat, že to je ta, kvůli které Russell vyběhl schody, tak hned zařval: „To jsem četl, to je ona? Hustý!“ A tak to bylo s každým. Byl to prostě majstrštyk.

Z párty se jí nechtělo

Zbytek festivalu proběhl v pohodě. Jak jsem zmiňovala v minulém článku, je to pártymimino. A tam se pořád něco dělo, všude byla spousta lidí, hudba, smích a zábava. Spaní se nám posunulo z osmé na desátou, jedenáctou večer. A když už jsem ji kolem té osmé, maximálně deváté vezla na pokoj, tak teda byla protivná, šíleně.

Na moje apely, že každá párty jednou končí a že všechna miminka už hezky spinkají, se mi dostalo odpovědi ve formě řevu. Ne pláče, ale rozčileného hudrování. Jako by mi fakt říkala: „Nejdu spát, chci zpátky, vem mě zpátky, hned!“

Uklidňovaly ji písničky. Já moc zpívat neumím, navíc si nepamatuju všechna slova, takže si vymýšlím svoje a využívám jen melodii. Takhle jsem přezpívala písničku Nádherná. Tu poslouchá ráda: „Nádherná, nádherná, nádherná… Nádherná je moje Matylda. Ty jsi jako z růže květ, ty jsi celičký můj svět, ty jsi prostě nádherná.“ Trošku se bojím, aby pak to moje dítě nebylo namyšlený…

Prázdniny na Moravě

Z Karlových Varů jsme odjížděli rovnou na Moravu, se zastávkou v Praze na přebalení kufrů. A právě tam začal týden dovolené. Tam si užívala hlavně přítomnosti tatínka, babičky, prababičky, tety, místních. Šla z ruky do ruky, byla pořád v bazéně nebo si hrála na dece. Prázdniny u babičky, jak mají být.

Matylda byla šťastná. Pořád vysmátá a v očekávání, co zase zažije za legraci. Až mi jí začalo být líto, protože jak už jsem řekla, každá párty jednou končí, a já se hrozila dne, kdy se vrátíme do Prahy, do naší rutiny, do všedních dní, které tráví převážně se mnou. Takže nuda. Byť se snažím dělat srandičky, zábavu, hry, je to prostě každodenní žití.

Ale i tenhle krutý návrat do tvrdé reality jsme zvládly. Děti jsou prostě přizpůsobiví tvorové.

Tak to je náš varský příběh, přátelé. Na závěr chci ještě prozradit, že celá tahle akce s panem Crowem byla vlastně dost o fous. Stačilo totiž, aby tiskovka skončila o pár minut později, a my bychom tam nebyly, šla bych totiž kojit.

Tomu se říká osud, proto si dejte pozor, co si přejete, nebo která přání vyslovujete nahlas. Pak se to takhle plní… Ne, se Sportkou to nefunguje, bohužel. (pláč)

Kristýna s námi svůj příběh sdílí od léta 2022. Nyní napsala knihu Pozdě, ale přece o prvním roce s Matyldou, její vydání můžete podpořit a knihu si zakoupit v projektu na HitHitu.

Foto: Se souhlasem Kristýny Daňkové