Otevřeně o prdění: Od kdy je to společenské faux pas?

Už přes dva měsíce jsem máma. Učím se nové roli. Všechno jde dle mého názoru hladce, je to dost intuitivní a navíc Matylda je moc hodná. Každopádně co je pro mě překvapením, jsou zvuky, které moje maličkatá holčička vydává. Tím se dostávám k dnešnímu tématu – prdíky, plyny, hovínka a taky krkání.

Omlouvám se, jestli to někomu připadá nechutné, ale pojďme si říct, že zrovna tohle patří k životu každého z nás. Zajímá mě, kdy se z toho totiž stalo společenské faux pas a od kdy je prdění ve společnosti nemístné? Protože já za každý prd nebo krk své dceři tleskám a upřímně se raduju. A co víc, modlím se, aby těchto zvuků bylo za den co nejvíce!

V některých kulturách je dokonce hřích si po jídle nekrknout a neprdnout. Nám Evropanům to připadá nechutné, ale jak jsme si řekli – prdíme přece všichni.

Všichni, kdo máte děti, jste si tím přece museli projít taky. Ne nadarmo se totiž říká, že jeden prd je lepší než deset doktorů. A tohle prostě platí. Takže mě zajímá, kdy jste svým dětem začali zakazovat prdět před ostatními? Kdy už se to nesmí?

Stres z prdů

Netušila jsem, jak takové prdy mohou vystresovat. Není totiž nic horšího, než když novorozeně pláče několik hodin v kuse a vy nevíte proč. Nemůžete mu pomoct. A pak najednou je to jasné. Prd… Stačilo si prostě pořádně ulevit. A je po neštěstí.

Chuděrka jednu noc opravdu proplakala s bolestí bříška. Celá rudá tlačila a plakala. Přemýšlela jsem, co jsem sakra snědla. Pak jsme přišli na to, že ty kynuté borůvkové knedlíky nebyl dobrý nápad, a vůbec mě to předtím nenapadlo.

Takže tady veřejně přiznávám, že svoji dceru podporuju v odvádění plynů – stůj co stůj. A opravdu tleskám. Jednou si prdla u kojení tak, že se sama sebe lekla. To jsme se smáli pak všichni tři i s manželem. Je prostě neuvěřitelné, jak z takhle malého človíčka dokážou vyjít takové rány. Mimina prdí jako staří dědci, a to doslova. Nebo to taky připomíná salvy z kulometu, je to někdy docela legrace.

To už takhle poznáte, který prd je takzvaně suchý a při kterém musíte okamžitě běžet přebalovat. Tatínek trefně poznamenal, že Matylda „tahá“ plíny jak cigára. Takže malá rada pro vás – pokud jdete na návštěvu k čerstvým rodičům podívat se na miminko a chcete přinést dárek, tak plínkami nikdy nic nezkazíte.

Fuj, to je nechutné

Nejlepší jsou pak bezdětní přátelé, kolegové, co při zašpiněné plíně ohrnují nos. Co si budeme povídat, není to pěkná podívaná, ale naše plínky jsou zatím v pohodě, protože přece jenom miminko přijímá pouze mateřské mléko. Těšíme se na plínky po příkrmech a lidské stravě.

Každopádně se nám stalo, že jsme takhle byli v redakci a Matylda předvedla svůj kadící výraz, pořádně zatlačila a já věděla, že je zle. Kolegyně jen utrousila: „Jéé, fůůj, tak to si užij.“ A já vám říkám, že jsem si to užila, protože na tohle jsem čekala celý den. Měla jsem takovou radost, že konečně do plínky hodila to, co měla, protože to znamenalo, že je bříško v pořádku a malá nemá žádné trápení. Náležitě jsem ji za výkon pochválila slovy Nejšikovnější holčička na světě.

Navíc ona si vyloženě užívá přebalování. A když mi tam nechá takováto překvapení a já to u měnění plínky komentuji, tak se směje, povídá a je prostě šťastná. Sranda je, když se rozhodne ulevit si ve chvíli, kdy je nahatá na přebalováku. To se modlíte, abyste nemuseli malovat.

Větrák je spása

Přebalování si užíváme, ale až posledních pár týdnů. Na úplném začátku to bylo spíš trápení, nenáviděla to a řvala, jako bych ji na nože brala. Byla jsem zoufalá, dokonce jsem se snížila natolik, že jsem hledala řešení na internetu… Nesmějte se mi! Tam matky radily jen přebalovat rychle. Jenže já mám obě ruce levé, a i když jsem spěchala, tak ty cvočky na těch miniaturních dupačkách prostě nešly zapnout. Uf, bylo to hrozné.

Až přišla moje zkušená kolegyně, která má už dost velké děti, a přinesla mi malý větrák, z něhož vycházel teplý vzduch. Zažil podle mě druhou světovou válku, bála jsem se, že vyhodím pojistky v celé Praze, ale fungoval. Matyldě u toho zřejmě byla jen zima. Anebo se jí líbil ten zvuk, nevím. Vzhledem ke spotřebě elektřiny jsme s manželem zakoupili novější přístroj, který už ale nepotřebujeme, protože jak jsem řekla, Matylda přebalování zrovna teď miluje. Radu s větrákem teď mimochodem šířím dál a je fakt dobrá, už mi přišlo několik děkovných esemesek.

Ještě zmíním vychytávku Matyldina tatínka – ten, když přebaluje, dělá Matyldě takovou masáž zadečku. Má totiž teorii, že když jste v létě v mokrých plavkách, tak máte potřebu se škrabat pak na zadku. A logicky tedy když je miminko delší dobu v mokré plínce, tak ho taky musí svědit zadeček. No nevím, tomu asi rozumí jen muži, ale dcerka si nestěžuje.

Jízda v MHD

Nová disciplína je také ježdění v MHD. Dokud se vás totiž něco netýká, vůbec to nevnímáte. Na konci těhotenství jsem sledovala, kde jsou výtahy, kam vedou, jak často jezdí nízkopodlažní tramvaje a autobusy. Na zastávce Želivského nejsou ani eskalátory, viděla jsem tam maminky tahat kočárky do schodů bez pomoci. Zhrozila jsem se. Hned jsem psala na DPP, kdy jako budou všechny stanice bezbariérové… V tomhle tisíciletí je to vrchol a zajímalo by mě, jak to dělají vozíčkáři.

Moje sestra mi vyprávěla, jak výtahy pro handicapované a kočárky využívají i zdraví lidé, protože je výtah odveze rovnou například k autobusům. Nedávají jí přednost, takže ona třeba zmešká další spoj. To je něco pro mě! Zatím se mi teda nestalo, že by mi někdo nedal přednost. Jakmile mě vidí, pouští mě.

Ale jednou se tam nevešla kvůli návalu zdravých lidí druhá maminka, tak to jsem ztropila scénu. V osazenstvu výtahu byla jedna starší paní, která na mě ječela, že ji snad tři minuty navíc nezabijou. Dvojice dvacetiletých chlapců si mlela pod vousy, že matky na mateřský mají strašně moc volného času. A třetí mladík, který k dvojici nepatřil, mi řekl, že si máme koupit auto. A to jsem bouchla. Za co asi? Začal se mi hned omlouvat, že mu ta blbost došla ve chvíli, kdy ji vypustil z pusy. Pak jsme si povídali ještě kousek venku, kdy jsem mu řekla, že mě mrzí, že nebudu u toho, až on jednoho dne se svou ženou budou řešit ty samé problémy.

A to, že má ženská na mateřský hodně času? Záleží, jak spí miminko. Já mám velké štěstí, že spí v noci. Už zvládla i devět hodin v kuse. Což ale znamená, že přes den je víceméně furt vzhůru a potřebuje pozornost. Dřív byl problém si dojít i na záchod, ale už se to zlepšuje. Rozhovory po telefonu ale raději plánuji, až když přijde manžel z práce a Matyldě se tak věnuje.

Doufám, že ti, kteří jste dočetli až sem, jste se aspoň trošku zasmáli nebo si nostalgicky zavzpomínali na svou mateřskou. Já musím říct, že si ji nesmírně užívám. Hlavně ty úsměvy a každodenní pokroky. Příště vám budu vyprávět, jak jsem dceru v osmi týdnech naučila říkat „ahoj“.

Kristýna s námi svůj příběh sdílí od léta 2022. Už vyprávěla o otěhotnění, před Vánoci pak o přípravě na porod a naposledy jak Matylda přišla na svět. Všechny články si můžete zobrazit tady.

Foto: Se souhlasem Kristýny Daňkové