Pět jazyků lásky: Naučte se mluvit jazykem druhého a naplňte si „citovou nádrž“

Milujete svého partnera a vaše láska je oboustranná, přesto ve vašem vztahu „něco drhne?” Na vině může být rozdílný způsob vyjadřování lásky, na který slyší vaše srdce. Manželský poradce Gary Chapman ve své knize popsal 5 jazyků, kterými nejčastěji vyjadřujeme lásku druhému.

Foto: Pixabay

Důležité je naučit se mluvit jazykem lásky toho druhého.

Tomáš Králík

1.10.2019

Každý máme nějaký způsob, jak dáváme svou náklonnost najevo a je velmi důležité, abychom si v tomto se svým partnerem „sedli“ – nebo věděli, že nám partner prostě dává lásku najevo jinak, než my jemu. Důležitá je (ostatně asi jako vždy, když jde o lidské vztahy) vzájemná komunikace.

Pokud máme někoho, kdo nám dává svou lásku správným způsobem najevo, plní se naše „citová nádrž“ (termín užívaný Gary Chapmanem). Jestliže ale citová nádrž naplněna není, necítíme se milováni – i přesto, že třeba milováni jsme.

Podle Garyho Chapmana máme pět základních způsobů, „jazyků“, kterým dáváme svou lásku najevo. Jde o slova ujištění, pozornost, dary, skutky a fyzický kontakt.

1. Ujisti mě (Slova ujištění)

„Slova jsou vítr“, znělo často v jednom známém fantasy. To je možná pravda, ale jen v případě, kdy si můžete dovolit nebrat dotyčná slova vážně. To hlavně když vám je říká někdo, na kom vám vůbec nezáleží a koho si můžete dovolit vesele ignorovat, například nějakého pitomce na internetu. Některá slova ale jen tak ignorovat nelze – zejména ty od blízkých. Miluji tě. Nenávidím tě. Zavolejte někdo rychle záchranku. Ano, udělal to obžalovaný, pane soudce. To vše jsou také jen slova, ale jejich následky mohou být velmi reálné.

A pokud máte partnera, jehož „citová nádrž“ se plní díky slovním komplimentům, tak to ve vztahu platí dvojnásobně. Jedná se o slova ocenění, pochvaly, např. „Ty šaty ti sluší“, „Umíš naprosto dokonale vařit“, „Jsem ti vděčný za…“

Dialektem tohoto jazyka jsou pak slova povzbuzení, kdy partnera povzbuzujete v jeho zájmech. Důležitý je samozřejmě i tón, kterým svá slova říkáte, například mezi větou „Mám tě rád.“ a „Mám tě rád?“ je opravdu rozdíl. To samé případná ironie ve větě „Díky za to umyté nádobí.“

2. Věnuj se mi (Pozornost)

Jde o plnou, maximálně soustředěnou pozornost na partnera. To znamená, že se při povídání nemůžete po očku dívat na televizi ani dělat nic jiného. Důležité je se vzájemně vnímat, ať trávíte společně čas jakkoliv, na procházce nebo u večeře. Chapman zde uvádí poněkud hořký příklad – v restauraci totiž podle něj snadno rozeznáte manžele a páry, kteří spolu jen chodí. Ti se totiž na sebe dívají a mluví spolu. „Manželé tam prostě jen tak sedí a zírají kolem.“ (str. 40)

Blízkost Chapman popisuje ve smyslu schopnosti soustředit se jeden na druhého. Například když si otec hraje s dítětem, nejde o hru samotnou, ale o dítě a jejich vztah.

Blízkost Chapman popisuje ve smyslu schopnosti soustředit se jeden na druhého. Například když si otec hraje s dítětem, nejde o hru samotnou, ale o dítě a jejich vztah. Takže když přitom telefonuje, nevytváří spolu vztah, a je to o ničem.

Dialektem je v tomto případě naslouchání, tedy když se v dialogu bez přerušení sdělují své zkušenosti, myšlenky, pocity a touhy. Pokud žena řekne, že s ní muž nekomunikuje, není to tak, že by vůbec nemluvil, ale nevěnuje ženě pozornost a nelze s ním nic opravdově sdílet. V naslouchání nejde jen o racionální odkrytí a řešení problémů (například pokud si partner stěžuje na situaci v práci) – jde o vyslechnutí, podporu, vyjádření sounáležitosti. Vztah podle Chapmana není plán, ve kterém se odškrtávají vyřešené problémy. Důležité je také umět mluvit, otevřít se partnerovi.

3. Dej mi něco hezkého (Přijímání darů)

Dar je hmotná věc, která říká, že si na nás dotyčný vzpomněl. Nezáleží ani tak moc na ceně, ale na tom, že jsme na dotyčného mysleli. Vzpomínka je tak zveřejněna a darem je prezentována jako výraz lásky. Vizuální symboly lásky jsou pro lidi různě důležité. Například snubní prsten někteří lidé nikdy neodloží a někteří ho nenosí vůbec.

Toto je podle Chapmana nejjednodušší jazyk na naučení. Dar lze koupit, nalézt nebo vyrobit. Darovat lze ale i sebe sama v podobě fyzické blízkosti (zde to dost souvisí s pozorností, řekl bych). Ale je velmi důležité o své potřebě partnerovi říct a nečekat, že na to přijde sám, a pak být třeba zklamaný („Je pro mě důležité, abys tam byl se mnou…“)

4. Udělej to pro mě (Skutky služby)

Jak říká jeden můj oblíbený učitel, se svým časem můžete naložit různě. Buď ho můžete zabít, nebo ho něčemu (a ještě lépe někomu) obětujete. Ve skutcích jde o dělání věcí, o kterých víme, že druhého potěší a děláme je jen pro to, že to partnerovi udělá radost. Může to být v podstatě cokoliv, od domácích prací po vyběhání věcí na úřadech. Pokud jsou tyto skutky konány s kladným postojem, je to vyjádření lásky. V tomto jazyku je důležité správně si o skutky říct – prosby jsou návod jak na to, požadavky jsou naproti tomu bariéra. Kritizování a vynucování dlouhodobě nikam nevede (lásku si nelze vynutit).

V tomto jazyku je důležité správně si o skutky říct – prosby jsou návod jak na to, požadavky jsou naproti tomu bariéra.

Kritizování partnera je většinou nejhlasitější právě v tom, na čem nám nejvíc záleží. Proto je také snadné rozpoznat tento primární jazyk partnera. Jeho/její kritika je neefektivní způsob, jak se snaží dobrat lásky.

Také je důležité nebýt otrok, rohožka a tyto skutky nekonat ze strachu či pocitu viny nebo zlosti. Manipulace („Kdybys mě měla ráda, udělala bys to…“) a donucení pomocí strachu („Udělej to, nebo budeš litovat…“) jsou postoje, které lásce vyloženě odporují.

5. Dotkni se mě (Fyzický kontakt)

Fyzický dotyk je velmi účinný způsob vyjádření partnerské lásky. Může jít o držení za ruce, polibky, objetí, sex… Pro některé lidi je to primární jazyk lásky, ale fyzický kontakt může vztah i rozbít (násilný kontakt jako facka atd.) Někomu například stačí prostě držet se za ruce cestou z parkoviště do obchodu. V krizových situacích mají lidé často potřebu fyzického kontaktu, objetí.

„Pokud je fyzický kontakt primárním jazykem vaší partnerky, neexistuje nic důležitějšího, než držet ji v náručí, když bude plakat.“(str. 86)

Zkuste se zamyslet a přijít na to, jakým jazykem lásky hovoříte vy a váš partner. Zeptejte se sami sebe, co váš partner dělá, že vás to zraňuje – opakem takového chování pak bude patrně váš primární jazyk lásky. Dalším ukazatelem může být to, co po partnerovi nejvíce vyžadujete. A také záleží na tom, jak projevujete lásku vy, což může ukazovat na to, jak byste si přáli, aby ji ukazoval on vám.

Toto je samozřejmě jen stručný výtah z knihy, který vás má navnadit k jejímu přečtení. Kniha je čtivá a plná příkladů z praxe, které Chapman během své kariéry manželského poradce nastřádal.