Řídit mozek je jako řídit slona: Klame nás a nerozhodujeme skoro o ničem

Žijeme a myslíme si, že víme, co a proč děláme. Ve skutečnosti je to většinou naopak. Za vším, co se nám dostane do vědomí, stojí nepředstavitelně mnoho neviditelných procesů, které naše rozhodnutí ovlivňují. Naštěstí ale můžeme trénovat, jak toho „řídit“ více.

Většina toho, co děláme nebo o čem se rozhodujeme, není na úrovni vědomí. Můžeme si představit ledovec. Až 99 procent jeho objemu je pod vodou – to jsou naše podvědomé procesy – a jedno procento je nad vodou. To je naše vědomí. Někteří přirovnávají náš život k jízdě na slonovi: sedíme a říkáme slonovi, kam má jít, ale slon samozřejmě nerozumí a chodí si, kam chce. Nic neovlivňujeme, ale máme pocit, že slona máme naprosto pod kontrolou a řídíme ho.

Takhle je to s naší myslí. Myslíme si, že vše máme pod kontrolou, ale to nás jen mozek úspěšně klame.

Učení „nárazem“ do zdi

Když se narodíme, učíme se, co je hmota a jak s ní zacházíme. Mnohdy je to doslova nárazem do zdi nebo nějaký pád. Všechno se nám zaznamenává v mozku a pamatujeme si to, abychom příště do zdi nenarazili.

Všechno se nám zaznamenává v mozku a pamatujeme si to, abychom příště do zdi nenarazili.

Mozek se ale snaží být efektivní a šetří energii, proto vymyslel geniální strategii – na stejný podnět reaguje stejným, již naučeným způsobem. A toto se děje pořád, aniž bychom si to uvědomovali. Všechno, co vidíme nebo cítíme, je informace, kterou se náš organismus naučil nějak interpretovat, a od té chvíle to dělá automaticky, pokaždé když se stejná informace objeví.

Vezměme si jiný příklad – řízení auta. Na začátku se zdálo téměř nemožné dávat pozor na všechny věci najednou. Ale po pár měsících řízení? Jde to automaticky a můžeme při tom dokonce vést méně či více smysluplnou konverzaci, nebo poslouchat podcast. Podobné je to i při čtení tohoto textu. Znaky mozek automaticky interpretuje, aniž bychom museli vydávat nějaké zvláštní úsilí.

Nevýhodné reakce

Ne vše se učíme, některé naše reakce vznikly už na úrovni evoluční. Stále si s sebou neseme staré části mozku, které automaticky reagují na stres a myslí si, že jde o život, i když přitom jdeme jen na zkoušku ve škole nebo pracovní pohovor. Fungujeme tedy na celé sérii podvědomých reakcí, které v dnešní době nemusí být úplně výhodné.

Ve skutečnosti si můžeme začít těchto reakcí a podnětů, které je zapínají, všímat. Zjistíme, které reakce pro nás nejsou až tak výhodné, a postupem času (a po velké dřině) je můžeme začít měnit za reakce výhodnější.

Třeba když máme tendenci se naštvat nad věcmi, nad kterými nemáme žádnou kontrolu. Místo vzteku si v danou chvíli uvědomíme, že se to děje, a v tu chvíli se můžeme rozhodnout tímto způsobem nereagovat. Můžeme si pod tím představit opravdu téměř cokoliv – lidi, počasí, práci, školu, rodinu či partnera.

Pozorování mysli a meditace

A tady do toho vstupuje meditace. Nejde v ní o to vypínat mysl a nemít myšlenky, to neumí nikdo. V meditaci jde o to, že pečlivě pozorujeme proces, kterým naše mysl prochází. Zpočátku je to nepřirozené, protože to téměř nikdy neděláme a jdeme přímo proti našemu přirozenému způsobu myšlení. Nejsme zvyklí do tohoto procesu nezasahovat, naše mysl neustále někde lítá, v minulosti, budoucnosti nebo na nějakém jiném místě. Stane se to i nám, mysl snadno odběhne jinam. A v tuto chvíli nastává důležitý moment – uvědomění a navrácení mysli zpět na místo.

Stojí to úsilí za to? Ano! Proč? Díky tréninku si dokážeme všímat svých automatických reakcí na okolí, a to nám umožní následnou změnu.

Stojí to úsilí za to? Ano! Proč? Díky tréninku si dokážeme všímat svých automatických reakcí na okolí, a to nám umožní následnou změnu. A dobrou zprávou je, že můžeme trénovat téměř všude. Psali jsme sice o meditaci, je to ale pouze slovo, název pro formální praxi. Omezovat nás to nemusí.

Na začátku je dobré si vymezit, jako ostatně s každým zvykem, pouze krátký úsek času, dokonce až směšně krátký. V tomto čase je potřeba myslet pouze na sebe sama, na přítomný moment a pozorovat, kam mysl odplyne. Vždy ji pak lehce vraťme zpátky k přítomnému okamžiku, například k tomu, co se momentálně děje, nebo k dechu.

Lepší život, i když to trvá

Meditaci si můžeme zkoušet úplně všude, každá příležitost je vhodná k tréninku. Krátké chvíle v průběhu dne se nasčítají a za nějakou dobu zaznamenáme změnu. Přesně to se i nám po pár měsících každodenní meditace začalo dít. Začali jsme si všímat svých reakcí na okolí a mělo to veliký dopad na kvalitu našeho života.

Důležité je si uvědomit, že zpočátku je meditování ošemetné. Měsíce se nám může zdát, že se vůbec nic neděje, opak je ale pravdou. Faktem je, že se něco začalo dít už po tom, co jsme přečetli první slovo tohoto článku.

Důležité je si uvědomit, že zpočátku je meditování ošemetné. Měsíce se nám může zdát, že se vůbec nic neděje, opak je ale pravdou. Faktem je, že se něco začalo dít už po tom, co jsme přečetli první slovo tohoto článku. Doslova nám „vryl“ meditaci do hlavy a ta díky tomu nikdy nebude stejná. Vlastně vůbec nikdy nebude stejná. Naše „hlava“ se neustále mění a jakkoliv malá změna může mít v budoucnu obrovský dopad.

Pusťte si také náš podcast, kde se bavíme o tom, jak to v mozku funguje:

Zdroj foto: adobestock, pixabay, ilustrace antilopí archiv

Více povídání o mozcích najdete v sekci Rande s mozky.

Přečtete si také, proč nám mozek škodí, když se snažíme změnit život k lepšímu:

Poškrábání, pohlazení: Proč děláme ty stejné chyby stále dokola