Neničme si kvůli volbám vztahy: Máme se přece rádi a někdy o druhých víme houby

V předchozích několika letech jsme stáli před velkým úkolem. Měli jsme se zlepšit v respektu a toleranci. Moc dobře jsme ale jako společnost neobstáli. Pojďme to napravit.

Foto: Adobe Stock

Dokázali jsme, že jsme skvělí v soucitu a solidaritě, ale v respektu a toleranci máme velké mezery. Rozdílné názory na vládní opatření v době pandemie, očkování proti koronaviru a názory na válku na Ukrajině a formy pomoci postupně rozdělily naši společnost.

Stalo se to za velkého přispění výroků našich politických špiček a také algoritmů sociálních sítí a médií, které zajistí, že čím více nás téma zajímá, tím více obsahu na tohle téma vidíme. A tím méně vidíme obsahu s názory protistrany. Snadno pak spadneme do přesvědčení, že ti správní lidé s námi sdílí náš názor (jediný správný) a opačný názor mají „jen hlupáci“.

Proud agrese a strachu

Nyní pokračujeme další zkouškou v rozdělení společnosti – volbou prezidenta. Se špatným pocitem čtu zprávy, že se lidé na předvolebních mítincích prezidentských kandidátů staví s nenávistí proti sobě. Že proud agrese, strachu a odsuzování v diskuzích stále přiostřuje.

Stejně tak mě znepokojuje číst o konfliktech v rodinách, které jsou plné agrese, urážek a ponižování, a někdy končí přerušením kontaktu, zničeným vztahem nebo rozvodem. Jak píše například server Seznam Zprávy, který dělal průzkum mezi čtenáři a zveřejnil několik vyjádření čtenářů popisujících spory v rodinách. Potvrzují to i vyhrocené diskuze s lidmi z mého okolí, které zažívám na vlastní kůži.

Na volbách prezidenta nám evidentně hodně záleží, když vzbuzují tolik emocí. Místo jednoduchého odsouzení voličů druhého kandidáta, že to jsou pitomci, ignoranti, naivky, provládní ovce a zamindrákovaní hlupáci (nebo něco jiného, doplňme si sami), bychom měli spíše přemýšlet, proč se tak rozhodli.

Někdy víme houby

To je to, na čem by mělo záležet možná víc než na samotné volbě. Každý člověk má totiž pro svou volbu a svůj názor důvody opřené o vlastní zkušenosti a postoje nebo hodnoty, o kterých možná víme houby.

Tím důvodem může být vcelku pozitivní přání mít důstojného a předvídatelného prezidenta, nebo prezidenta, kterého trápí změny klimatu a bude téma otvírat. Důvodem může být ale i strach z války, z nejisté finanční situace, ze směřování na Východ, nebo naopak na Západ, pocit vyčlenění ze společnosti a přehlížení našich potřeb současnou vládou.

Důvodů může být milion a žádný není hodnotnější než ten náš. Je důležité je přijmout, nebo alespoň tolerovat. A to je dovednost, kterou potřebujeme trénovat, protože v ní máme mezery. Navíc pokud například u milionu lidí v naší zemi převažují negativní důvody, mělo by nás to sakra zajímat. Protože to může značit, že v naší zemi roste velký problém.

Zaujalo mě vyjádření Petra Pavla na Twitteru, který vyzval Andreje Babiše k uklidnění extrémně vyhrocené situace: „Důsledkem Vaší kampaně konflikt ve společnosti dosáhl kritické hladiny a musíme ho zmírnit. Ať vyhraje kdokoliv z nás, uvědomte si odpovědnost za to, v jakém stavu bude naše společnost po volbách.“

Velká prosba

Stav naší společnosti se týká každého z nás. Jsme v tom všichni společně. A každý máme možnost ji svým chování změnit, každý můžeme přispět svým malým či větším dílem.

Proto mám velkou prosbu na nás všechny. Přestaňme psát nenávistné komentáře a urážet voliče našeho protikandidáta. Každý názor je možné říct slušně. A někdy je fajn i mlčet. Pokud se neshodneme a hrozí nesmiřitelná hádka, prostě se na to vykašleme a nepouštějme se do ní. Neničme si vztahy kvůli volbám, které už zítra skončí. Nezapomínejme, proč se máme rádi.

A pokud máme chuť a sílu, zkusme se druhých ptát na důvody jejich volby. Zájem a snaha o pochopení mírní hrany.

Možná zjistíme, že máme společného víc, než si myslíme. Koneckonců jsme všichni jenom lidé. A naše základní potřeby, jako jsou přijetí druhými lidmi a zabezpečená rodina, pocit bezpečí, touha něčeho se najíst a někde bydlet, se od sebe moc neliší.

Foto: Adobe Stock

Více k tématu